Víra nebo-li je Bůh a kde je ?


Nemyslím si, že bych se měla pustit do nějaké zapálené diskuse o tom, jestli je Bůh. Tohle si myslím, že je téma pro každého z nás, tedy abychom si ujasnili, jestli Bůh je, co pro nás představuje a kde je a jak vypadá. Ani si nemyslím, že bych ho měla nějak definovat. Spíš bych asi měla sama říct, jestli pro mě Bůh existuje a co pro mě představuje…..

Upřímně musím přiznat, že neznám odpověď na otázku, jestli je Bůh. Já osobně věřím, že jsem součástí jednoho velkého celku - vesmíru. Jsem část energie, která mě všude okolo obklopuje. Stejně tak všechno kolem mě je součástí stejného systému a tak jsme všichni spojení - součástí jednoty. Všechno kolem mě a včetně mě je energie. Tedy celá Země, každá říčka, kamínek , rostlina, strom, zvíře, živá bytost je ona energie. Každý ten kousíček energie má různé vibrace a tím se od sebe navzájem odlišujeme - každý jsme naprosto jedinečný, nezaměnitelný.

Rozhodně se mnou nemusíte souhlasit, ale pro mě to takhle je. V tuto chvíli se určitě nabízí otázka :" …a co víra?" No, víra je přece ochota každého z nás přijmout uváděné skutečnosti jako pravdivé nebo alespoň pro mě má slovo víra tento význam. Věřím, že láska je nejsilnější " síla" ve vesmíru, věřím ve svobodnou vůli každého z nás, věřím ve spravedlnost, věřím v dobro v každém člověku, věřím……. No a pak si myslím, že jsem věřící.

Takže….neznám odpověď na otázku jestli je Bůh, kde je a jak vypadá, ale myslím si, že by to mohla být všechna ta energie, která je v celém vesmíru a pak, jestliže my jsme její součástí, pak Bůh je v každém z nás.






Zákon karmy


"Jsem držitelem své karmy, dědím svoji karmu, jsem zrozen ze své karmy, jsem spojen se svou karmou, žiji podporován svoji karmou. Jakoukoliv karmu vytvořím, ať již dobrou nebo zlou, si musím odžít."



Slovo karma je odvozeno od sanskrtského slovního kořenu kr a znamená " působit", " činit". Působit znamená důsledek vůle. Vůle je účinek a myšlenky jsou síly. Působení je tedy příčina činění, ale ne samotný čin. A teprve čin je příčina účinku. Takže: slovo karma znamená zákon příčiny a důsledku.

Člověku je dána svobodná vůle, která mu umožňuje volit. Každý náš čin, slovo a myšlenka - pozitivní či negativní - zanechává otisky v mysli a vrátí se k tomu, kdo je vykonal. Člověk pomocí své volby sbírá zkušenosti. Tak se jeho vědomí učí, aby rozumělo příčině a následku v souvislosti s vlastními činy a skutky. Když svojí volbou - činem někomu ublížíte a důsledek své volby si uvědomíte ( uvědomíte si, že váš čin byl špatný) a z hloubky svého srdce si přejete, aby jste ho už nikdy neudělali, potom bylo dosaženo účelu - poučení. Už nikdy tento čin nebudete opakovat.

Stane se, že někdo z našeho okolí, oblíbený, hodný člověk, kterému nikdo nepřeje nic zlého, je znenadání stižen osobní tragédií. Okamžitě to považujeme za nespravedlivé. Málokdo je ochoten připustit, že tato situace může být důsledkem - vyústěním zpětných karmických působení, která si s sebou každý člověk přináší nejen z tohoto, ale i z minulých životů. Jinak řečeno k činu v minulém životě jsme nepřiřadili zkušenost - dobrou nebo špatnou, pak si je neseme do další inkarnace. Reinkarnace je způsob, jak dosáhnou pochopení zákona karmy, jak se vyvíjet k vyššímu vědomí. Při prvním vtělení je lidská duše prosta vší karmy. Ta vzniká až následkem jejího svobodného rozhodování.

Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme moci měnit náš život. Převažují-li v životě negativní síly, pak vznikají pocity bolesti a utrpení. Jsou-li v našem životě pozitivní síly, pak vznikají pocity radosti, uspokojení a štěstí. Jsou-li negativní a pozitivní síly v rovnováze, jsou naše životní pocity neutrální.

To je karma jednotlivce. Stejně tak můžeme mluvit o karmě rodiny, národa, civilizace.... Není to nic jiného, než seskupení lidí s podobným stupněm poznání, které pro svůj další vývoj potřebují podobné karmické zkušenosti a prožívají je společně.


Zákon karmy je neoddělitelnou součástí indické filozofie, a to nejen hinduismu, ale i džinismu, sikhismu a buddhismu. Pokud chcete toto téma více rozvinout, pak by bylo dobré se zaměřit tímto směrem.






Tvoření myšlenkou



" Buďme opatrní při svých přáních, mohla by se nám splnit."



Tato slova nejsou varováním, jsou upozorněním, jak významná síla je naše myšlenka. Podobně jako láska je myšlenka další z velmi silných energií ve vesmíru. Pomocí myšlenky lze stvořit téměř cokoli - stvořit, stejně tak jako ničit. Jediné, co k tomuto procesu potřebujete je vaše víra.

Svět si tvořím svojí myšlenkou. Zní to jako fantazie? No, ale možná není. Naše pocity uvnitř nám utvářejí pohled na okolní svět. Když mám radost, žádné problémy se mi nezdají velké, když mám smutek, cokoli se mi zdá jako problém. Když se směji, dokážu nakazit své okolí….a tak bych mohla pokračovat. Ale co je tady důležité? Že energie, jakou vysíláme do svého okolí přitahuje energii stejného náboje.

Když pochopím tento princip, pak si mohu přát co potřebuji a když budu věřit, že se mé přání splní - budu vysílat pozitivní energii svého očekávání - není důvod aby se nesplnilo. My z nějakého mě neznámého důvodu máme ve zvyku do svých přání vkládat negativní energii třeba tím, že si myslíme, že tohle si nezasloužíme, že takové štěstí nás nemůže potkat a tím vlastně energii tvořící myšlenky zastavíme. Výsledkem je, že se nestane nic.

Vše, co je člověk schopen vytvořit ve své mysli, to dříve nebo později vytvoří prakticky. Vše čeho je lidská mysl schopna, je možné stvořit. Je to vždy síla myšlenky, která je skutečnou tvůrčí silou. Přesto, že lze tvořit cokoli je třeba mít na paměti, že jestliže se tvoření netýká přímo výhradně mě, nemám právo tvořit bez výslovného souhlasu druhých, že při tvoření je třeba vždy zachovávat Zákon svobodné vůle. Pokud zasáhnu proti něčí vůli do jeho života, pak budu tvořit v rozporu se zákonem svobodné vůle. Takové jednání se promítne v mé karmě. Za vše, co myšlenkou člověk tvoří, nese plnou karmickou zodpovědnost.







Zákon svobodné vůle



Je to zvláštní. I když jako člověk mohu téměř cokoli….přesto mám určitá " omezení". Ať dělám cokoli, měl bych respektovat svobodnou vůli druhých bytostí.

Co to přesně znamená? Já jako člověk se celý život učím - ve škole, v rodině, ve společnosti…..a dosahuji tím určitého stupně poznání. Moje duše prochází stejným procesem, ale využívá k tomu množství životů - inkarnací - žije svojí karmu. V mezidobích mezi jednotlivými inkarnacemi se duše připravuje na svůj pozemský úkol a vybírá si podmínky pro své vtělení - místo, rodiče - pro úkol, který má zvládnout - vyřešit. Pokud úkol nezvládne ( viz. zákon karmy), pak se bude duše vracet tak dlouho, dokud úkol nevyřeší.

A k tomu máme svobodnou vůli. Je to možnost učinit rozhodnutí co, jak a kdy udělat. Pomocí těchto rozhodnutí se učíme, získáváme zkušenosti. Pomocí těchto rozhodnutí docházíme k poznání. Pokud někdo rozhodne za nás, pak my ztrácíme možnost uplatnit svobodnou vůli a dobrat se poznání. Tedy - nevyřešili jsme daný úkol. Svým rozhodnutím nám tu možnost někdo vzal……a pak nezbývá, než vyřešit daný úkol v další inkarnaci.

Někdy je velmi těžké tento zákon dodržet. Mohu například vědět, jak bych mohla druhému člověku pomoci od bolesti, ale pokud si on mou pomoc nepřeje, nemohu mu pomáhat. Porušila bych tím jeho svobodnou vůli - on skrze bolest může dojít pochopení a postoupit ve svém vývoji. Moje nechtěná "pomoc" by mu vlastně ublížila.

Pokud mi někdo vnucuje svoji pomoc kterou nechci, je mé právo pomoc odmítnout. I to je zákon svobodné vůle.